OČIČKATOST

Home / Essays / 2015 / October / začátek

začátek

Nápad nakreslit kalendář mi vznikl v hlavě v roce 2013. Chtěla jsem vytvořit nějakou věc, která by obsahovala moje kresby a přitom měla i tzv. praktickou hodnotu v tzv. reálném světě. Lidí, kteří si koupí obrázek a dají si ho tradičně na zeď, je stále méně, takže "ručně" vyrobené předměty musí kromě umění nabízet i jakýsi smysl, jistotu, že se to dá nějak používat. A tak jsem postupně začala vyrábět náhrdelníky a náušnice s obrázky, pohlednice, které se dají někomu poslat a kalendář, který bude kromě 90% nepraktických obrazů obsahovat i 10% praktické informace o tom, jaký je zrovna rok a měsíc.

Na praktické věci nejsem zrovna ten pravý typ, takže po nadšeném startu a vytrvalém kreslení jsem poněkud zpanikařila: teď se po mně chce, abych z toho supr chaosu uplácala něco jako soudržný předmět, ježíšmarjá. Ne, že by to bylo nemožné, ale... skutečně to dokážu? Nejsem příliš rozlítaná, ujetá, nesoustředěná? Ve škole přece říkali, jak nikdy nic nedokončím, jak se nikdy pořádně nesnažím. CHA. nic takovýho!

Obrázky jsou už hotové. Zbývá mi následující:

  1. Upravit kontrasty a barevnosti u všech skenů: HOTOVO.
  2. Návrh tzv. kalendária a úprava tiskových dat (tzn. vecpat nakresleniny i datumy do jednoho sešítku PDF tak, aby to bylo hezké). HOTOVO.
  3. Objednat (první) sadu - 100 ks kalendářů: HOTOVO. Stále netuším, jak moc ne/reálná tato lekrace jest, ale nechci skončit v posteli poskládané z tří set neprodaných výtisků své knihy jak nebožák pan Škrdoch ve třetím dílu Gormenghastu. (Přečtěte si to, je to boží a strašný zároveň. Taky o tom budu muset začít to, ehm, mluvit. Na živý lidi. Huh!
  4. Rozeslat kalendáře a dárečky a mít dobrý pocit. To teprve přijde. Ale... čas už se krátí!